Recenze:
Hoelderlin - Hoelderlin
 Německo  Rok vydání: 1975 EMI 2007 0946 3 85380 2 8 |
Složení:Christoph Noppeney - viola, akustická kytara, zpěv (2, 3, 5)Joachim Grumbkow - klávesy, flétna, string vox, clavinet, mellotron, zpěv (4, 5) Christian Grumbkow - akustická a elektrická kytara Joachim Käseberg - kytary Peter Käseberg - baskytara Michael Bruchmann - bicí, perkuse Hosté: Zeus B. Held (Birth Control) - alt saxofon (2), Norbert Jacobson (Release Music Orchestra) - klarinet (3), Conny Planck - zpěv, syntezátory (5) Tracklist:1. Schwebebahn (7:12)2. I love my dog (5:38) 3. Honeypot (8:48) 4. Nürnberg (3:00) 5. Death-Watch-Beetle (17:32) Bonus: 6. Deathwatchbeetle (live 1974) (14:44) Celkový čas: 57:21 |
Německo bylo vždycky spoustou posluchačů progresivního rocku přehlíženým územím. Přitom právě německá scéna byla velmi pestrá na rockové odnože všeho druhu - ať již se jedná o podceňovaný krautrock, symfonické romantiky, či různá avantgardní seskupení. Později pak i ve své době vskutku progresivní elektronické projekty.
Hledačům skrytých pokladů by jistě neměla uniknout kapela Hoelderlin. Žánrově těžko uchopitelná, neboť první album Hölderlins Traum (ještě s přehlasovaným "o" v názvu) z roku 1972 bylo převážně folkové s prvky rocku. Po třech letech vydali eponymní Hoelderlin, kde na svých folkových kořenech dokázali vystavět košaté kompozice progresivního rocku typu Genesis. Navíc v textech přešli od rodné němčiny k angličtině. Na následných albech Clowns & Clouds (1976) a Rare Birds (1977) se pak pustili ke konvenčnějšímu symfonickému rocku. Další alba jsou už považovaná za velmi slabá. Jinak Hoelderlin bývá řazený do škatulky prog-folk. No, proč ne.
Za nejpodařenější album považuji jednoznačně Hoelderlin. Na albu je pět různorodých skladeb, přičemž díky bohatšímu nástrojovému obsazení si mohli dovolit experimentálnější pojetí hudby. Zvukově dominuje převážně akustická kytara, housle, viola, nicméně rocková složka má také významný prostor. Místy může překvapit také velmi jazzově znějící rytmika.
Hned první skladba Schwebebahn má temný zvuk a lehce avantgardní nádech. Začíná pomalým klavírem, ke kterému se přidává viola, ale chvíli po nástupu bicích intro končí. Poté udávají svižné tempo perkuse a pulsující baskytara. Viola a klávesy tu pouze dokreslují potemnělou atmosféru.
I Love my Dog je příjemné odlehčení. Po krátkém zpívaném úvodu s akustickou kytarou plynule přejde v rychlejší část, kde se přidávají bicí, flétna, piano i lehce elektrické kytary a následuje několik melodických zvratů, po kterých skladba graduje za zpěvu správně infantilního "When I love my dog…" a nádherného sóla saxofonu.
Třetí Honeypot připomene staré dobré Genesis - akustické kytary, flétna, osobitý Noppeneyho vypravěčský projev místy připomínající Gabriela. Na svých 9 minut má skladba zajímavou stavbu, vystřídá se tu množství melodických nástrojů, od akustického úvodu až po velkolepý závěr s pianem, violou a opět saxofonem.
Nürnberg je krátká odlehčená písnička převážně v akustickém hávu.
Deska končí rozsáhlou sedmnáctiminutovou suitou Death-Watch-Beetle. Už úvodní vypůjčený půlminutový motiv z genesisovské Apocalypsy, který je posléze rozvinut do vlastní melodie, navodí temnou atmosféru, který více či méně prostupuje celou skladbou. Různorodé tématické části plynule navazují a dočkáme se zde několika vrcholů, kromě několika instrumentálních pasáží např. i vážného, "ustrašeného" zpěvu fantaskních textů typu "When for the first time I heard it - the ticking of the death-watch-beetle...".
Toto album od Hoelderlin mohu doporučit všem, kteří hledají nápaditou hudbu, protože kromě nádherných skladeb, které nemohou urazit žádného fanouška artrocku, zde najdete i na tuto hudbu ne až tak časté prvky folku a množství hudebních experimentů. Dávám čtyři a půl hvězdičky.
A poznámka na konec - pokud se Vám toto album bude líbit, zkuste od této kapely ještě vydařené Rare Birds.
Hodnocení:
Dave Velechovský
29. 4. 2007
Zpět na výběr recenzí