Recenze:
Wobbler - Hinterland
 Norsko  Rok vydání: 2005 Laser's Edge LE1041 2005 |
Složení:Tony Johannessen - zpěvLars Fredrik Frøislie - hammond organ, minimoog, mellotron, grand piano, harmonium, zvonkohra, rhodes piano, clavinet, cembalo, ARP, stylofon Morten Andreas Eriksen - elektrická a akustická kytara, mandolína, tamburína, kazoo Kristian Karl Hultgren - baskytara, alt a tenor saxofon Martin Nordrum Kneppen - bicí, perkuse Dále spolupracovali: Ketil Vestrum Einarsen (flétny, doprovodný zpěv), Ulrik Gaston Larsen (theorbe, barokní kytara), Paulina Fred (recorder), Aage Moltke Schou (perkuse) Tracklist:1. Serenade for 1652 (0:41)2. Hinterland (27:47) 3. Rubato Industry (12:45) 4. Clair Obscur (15:37) Celkový čas: 56:50 |
Je zajímavé, že i v dnešním globalizovaném světě protkaného internetem, kdy se stírají rozdíly mezi jednotlivými kulturami a zvlášť moderní umění už většinou nevykazuje znaky typické té které kulturní osobitosti dob minulých, se najde takové souznění. Mluvím teď o skandinávském progu - od počátku 90. let se ze Skandinávie (především Švédska) šíří do světa množství velmi zajímavých kapel. Toto plodné období trvá pravděpodobně dosud, takže můžeme doufat, že se zase brzo dočkáme podobného zjevení, jako byly ve své době debutové desky Änglagård nebo Anekdoten, kapel jistě zásadních.
Mladý norský kvintet Wobbler ještě může navázat na úspěchy dvou výše jmenovaných švédských předchůdců. V roce 2005 vydali svou zatím jedinou desku a zařadili se s ní do té škatulky "skandinávský prog". Kombinace britského artrocku 70. let, severského folku, ale i vlastní invence a především množství neotřelých nápadů. A i Hinterland je celý ponořen do té typicky severské chladné atmosféry, která může působit na první poslech lehce odtažitě (kapela paradoxně přiznává obdiv italskému artrocku ze 70. let, který je svou náladou úplně jinde).
Při poslechu této desky se určitě neubráníte pocitům, že toto vám připomíná Änglagård, tu Landberk a tady ta pasáž zase King Crimson wettonovské éry (ze které čerpali zase Anekdoten), ale vše je zahráno originálně a rozhodně to nezní jako pouhý plagiát.
Po kraťoučké smyčcové předehře následuje téměř osmadvacetiminutová suita Hinterland. Už po několika vteřinách se na nás vyvalí poryvy hutných varhan a každému musí být jasné, že tato deska bude pěkné retro. Čeho si nelze nevšimnout jsou bicí, které tu znějí velmi rozladěně, jako by jejich jednotlivé bubny nebyly pořádně upevněny. Slyšel jsem na tento nástroj kritiku, ale mně se části, kde svým netypickým zvukem dominují, naopak líbí. Zpěv, kterého je na albu poskrovnu, je naopak průměrný, ale to nevadí, síla kapely je ve vlastní muzice. Hlavním nástrojem jsou na desce klávesové nástroje - Lars Fredrik Frøislie si dal záležet na klasickém zvuku, a tak se zní především varhany, klavír, cembalo, mellotron a tu a tam zvuk okoření lahůdkový mini-moog. Kytarista Eriksen doprovází na často na akustiku a v několika místech i na elektrickou kytaru velmi frippovským stylem - tvrdě, někdy až disharmonicky. Atmosféru pak dokreslují hosté s flétnou a další akustickou kytarou.
Velkým překvapením je zhruba tříminutová část od deváté minuty dál - to jsou přece Gentle Giant! Wobbler tu vzdali hold jedné z nejgeniálnějších kapel. Melodie, ale především navrstvené vokály gentlegiantovštější snad více než samotní Gentle Giant.
Zbývající dvě skladby, které mají obě hodně přes deset minut, se nesou v podobném duchu jako titulní suita. Rubato Industry mi zní nejkompaktněji z celého alba. Je to také nejtvrdší píseň a jejích prvních 7 minut je naprosto špičkových - mezi slokami prolétává moog a excelentní baskytara. Bohužel tak jako u ostatních skladeb na této desce mám pocit, že poslední minuty jsou oproti úvodu trochu vyšumělé. Instrumentálka Clair Obscur je naopak klidnější písní. Několikaminutový úvod je hraný pouze na mellotron a klavír, poté se už ujímá hlavního slova dravější elektrická kytara frippovského střihu a varhany.
Takže i když album Hinterland není ničím úplně převratným, mohu jej doporučit hlavně lidem, kteří hledají něco trochu nového a přitom mají rádi zvuk desek ze 70. let. Jsem hodně zvědavý na druhou desku Wobbler, která má vyjít letos.
Hodnocení:
Dave Velechovský
24. 6. 2007
Související články:
Recenze Wobbler - Rites at Dawn
Zpět na výběr recenzí