Recenze:

Ota Petřina - Pečeť

Československo Rok vydání: 1983

Složení: Ota Petřina - zpěv, kytary, klávesy, bicí Vladimír Kulhánek - baskytara Smyčcová skupina R. Wiedermanna (1 - 3, 6, 7) C&K Vocal (1, 6, 7) (děkuji Jaromíru Merhautovi za dodatečné doplnění informací o sestavě, pozn. webmaster) Tracklist: 1. Hemingway (14:53 / Petřina, text: Vrba) 2. Čas (5:02 / Petřina, text: Vrba) 3. Odchod (2:59 / Petřina, text: Vrba) 4. Phalaenopsis (2:06 / Petřina) 5. Kopřiva (3:51 / Petřina, text: Vrba) 6. Obálka (10:14 / Petřina, text: Vrba) 7. Syn (1:19 / Petřina, text: Vrba) Celkový čas: 40:24

Pět let po sólovém debutu, které vyplnil skládáním a nahráváním hudby pro jiné interprety, nahrál Otakar Petřina pod hlavičkou skupiny Super-robot své druhé art-rockové album.

Album Pečeť je ve stínu toho předchozího dosti opomíjené, zatím se nedočkalo ani reedice na CD. Na obalu LP potom nenajdeme ani přesnou sestavu hudebníků. Z jiných zdrojů se zdá, že na baskytaru zde hraje další legenda tohoto nástroje u nás, Vladimír Kulhánek, spojený především se skupinami Flamengo, Bohemia, Etc... a v současnosti T4, což by podle zvuku i odpovídalo. O bubeníkovi nebo hráči na klávesy žádné informace nejsou, na ostatní nástroje snad mohl hrát sám Petřina.

Co se týče hudby, album zřetelně pokračuje v trendu svého předchůdce, a to i přes pětiletou mezeru mezi nimi. Opět jsou zde dlouhé prokomponované skladby i krátké akustické kousky, texty tentokrát přispěl od druhé poloviny 70. let téměř dvorní textař českého art-rocku Pavel Vrba. Oproti syntezátorům se zde objevují opravdové smyčce a doprovodné party zpívá C&K Vocal (možná je škoda, že role zpěváků nebyla větší). Vzhledem k tomu, že jsem dění kolem Oty Petřiny popsal již v hodnocení jeho prvního alba, přejdu rovnou k jednotlivým skladbám.

A hned na začátek tu máme patnáctiminutovou skladbu Hemingway, logicky poctu spisovateli Ernestu Hemingwayovi. Skladba nemá dlouhý úvod, rovnou vtahuje do děje textu, který cituje mnoho názvů Hemingwayových děl, a rychle nabírá na obrátkách v aranžmá několika kytar, romantického klavíru, smyčců a pěkné baskytary. Asi po čtyřech minutách přichází první z dramatických instrumentálních meziher, kdy se v pozadí objevují tympány a nervózní kytara vzápětí vystřídaná tenkou nitkou smyčců a delikátní souhrou akustické kytary a flétny, která se střídá s orchestrálními údery a uklidněným slide kytarovým motivem. Po další zpívané části následuje parádní a hodně nápaditá část s výbornou baskytarou, vocoderem, smyčci a sborem, jen krátce přerušená vstupem akustické kytary a vracející se zpět s líbeznou ozvěnou znásobenou flétnou. Po dalším akustickém vstupu je tu rychlý motiv se dvěma odpovídajícími si elektrickými kytarami. Potom se kompoziční zvláštnost téhle skladby přehoupne do nové dimenze střídáním podivného xylofonovo- nebo marimbovo-smyčcového motivu, akustické kytary a sboru a melodie kytary a tahací harmoniky, které tvoří hodně zvláštní a nápaditý mix. Poté se navrací část úvodu nejprve se smyčkou zkresleného Petřinova hlasu a posléze s dalším textem.

Tak jako byl druhou skladbou první strany na prvním albu Čas neodeslaných dopisů, je jí na albu Pečeť skladba Čas. Úvod obstarává tikání budíku (že by odkaz na Pink Floyd?) a Petřinův a capella zpěv, ke kterému se nakonec přidá zbytek kapely. Vrcholem spíše slabší skladby je bezesporu parádní kytarové sólo.

Odchod otevírá druhou polovinu alba s velkým napětím smyčců, kytar a bicích (ty trochu připomínají pinkfloydovské One Of These Days). Skladba má silnou melodii a i přes relativně krátkou délku nabízí mnoho nečekaných zvratů a zajímavých nápadů.

Líbezná instrumentální kompozice pro akustickou kytaru Phalaenopsis (což je jak jsem zjistil druh orchideje) spíše než sólové kousky Howea připomene Hackettovy Horizons a pozdější sólové kousky, nebo úvod k Blood On The Rooftops a samozřejmě také skladbu Podivín z Petřinovy přechozí desky.

Stále pouze s akustickou kytarou avšak již se zpěvem je tu pomalá a zasněná píseň Kopřiva s naprosto klasickou stavbou, ale přece jenom oproti "táborákovým" skladbám pokročilejší hrou na kytaru.

Úvod skladby Obálka připomene závěr skladby Super-robot z prvního alba, a sice mechanicky odříkávaný opakující se text, který za vydatné podpory smyčců a klavíru přechází v pompézní, zasněný ústřední melodii. Skladba má v této části pěkné variace, např. část od už nemoh' snést tvé 'kdybych byl'. Následuje duet kytary a flétny a nová vysloveně snová až pohádková část s vábivou flétnou (opět s ozvěnou) prokládanou vzestupnými melodiemi smyčců a následnými pády do propasti na kytarovém tónu. Na tuto velice pěknou prostřední část pak navazuje opakování úvodních motivů skladby v různých variacích až do konce skladby.

Závěrečná kratičká skladba Syn s doprovodem C&K Vocal využívá stejné melodie jako Čas.

Pečeť je zajímavé art-rockové album, pokud vás zaujal Super-robot, bude i tohle hudba pro vás. Na druhou stranu je nutné řici, že celkově kvalit svého předchůdce nedosahuje, méně ambiciózní kompozice jsou tentokrát až na výjimky (Phalaenopsis) o poznání slabší, přestože je občas zachraňují Petřinovy instrumentální výkony (Čas). Nejlepšími skladbami jsou Hemingway a Obálka, i když oproti "dlouhým" skladbám z prvního alba jdou někdy experimenty možná až na úkor celkové soudržnosti (Hemingway).

Hodnocení:

Jan Grinc
29. 12. 2005

Související články:

Recenze Ota Petřina - Super-robot




Zpět na výběr recenzí